Čtyři hodiny ráno a najednou slyším, jak mi vyzvání budík. Původně jsem tomu nechtěl věřit, protože všude venku byla tma. Přišlo mi, jako bych šel spát před pěti minutami, ale přesto jsem vstal. Po páté jsme už museli být na nádraží, abychom stihli obejít všechny památky. Cesta vlakem trvala okolo tří hodin, což se dalo snést. Jedna naše spolužačka byla plna energie a pořád vymýšlela nějaké hry. S kluky jsme se moc nezapojovali, ale i tak bylo velmi vtipné pozorovat, jak holky dělají pantomimu. Kolem osmé jsme dorazili do Brna a nejdříve jsme se šli podívat do Anthroposu; cestou jsme viděli krásné brněnské nádraží, dlážděné  chodníky, panoramata Brna a dva občany Brna, kteří se vraceli z hospody. V Anthroposu nás prováděl 45 minut průvodce, který sice u provádění nevypadal moc nadšeně, ale ukázal nám hodně zajímavých exponátů např. mamuta v životní velikosti nebo Věstonickou venuši. Když prohlídka skončila, tak jsme se podle paní profesorky Tobolové „svižnou chůzí“ dostali na tramvaj. V tramvaji jsme ještě tak 5 minut rozdýchávali onu „svižnou chůzi“. Dojeli jsme ke Špilberku a tam nás docela zábavný průvodce provedl kasematy. Byla to ze všech prohlídek asi ta nejzajímavější, dozvěděli jsme se různá fakta o mučení ve vězení, ale třeba i o baronu Trenckovi, takže vřele doporučuji. Poté jsme došli na náměstí, kde nás čekal kýžený rozchod na oběd. Všichni jsme si zalezli do nějakých přilehlých restaurací, fastfoodů a pak jsme ještě prošli obchody skoro se vším. Po pauze jsme pokračovali do kostnice; říkali, že je to druhá největší v Evropě, bylo tam vystaveno mnoho lebek a kostí, a i když to tak možná zní, tak to nebylo morbidní. Když jsme skončili s prohlídkou, měli jsme další pauzu a nakonec návštěvu hrobky kapucínů. U pokladny jsme potkali opravdového kapucína, který nás sice neprovedl, ale i tak jsme viděli, jak vypadají. Jde o řád, který je velmi šetrný, např. mrtvolu nechávají zvláštní technikou vysoušet, a ty jsme si také prohlédli. Večer po osmé jsme dorazili domů. Všechny nás výlet bavil, takže děkujeme paní profesorce Tobolové a Bialońové, že s námi jely a umožnily nám podívat se do Brna.

Jakub Gřunděl, G1.D