Dne 8. 12. 2016 se třídy G8.A, G4.D a O4.A jely podívat na místo jednoho z největších masakrů druhé světové války – do komplexu koncentračních táborů Osvětim-Březinka (Auschwitz-Birkenau).
Ráno jsme se bez komplikací dostali autobusem až k samotnému táboru Osvětim. Po bezpečností prohlídce a nasazení sluchátek jsme vešli do tábora pod nechvalně proslulou železnou branou s nápisem ,,Arbeit macht frei“ – Práce osvobozuje. S paní průvodkyní jsme procházeli domy, kde přebývali vězni. Jak jsme se dozvěděli, do tábora nebyli zavíráni jen vězni židovští, ale i tzv. političtí vězni, zločinci nebo homosexuálové. Prohlídka nám pomohla pochopit organizaci tábora, viděli jsme např. vězeňské oblečení s označením typu „provinění“ člověka, sbírky věcí, které byly vězňům při příjezdu odebrány (hřebeny, nádobí, brýle,…). V domech bylo umístěno i velitelství nebo například táborové vězení. Po prohlídce obytné zóny Osvětimi jsme se podívali i do plynové komory a krematoria. Člověka mrazilo při pomyšlení, že na tom místě, kde právě stojí, byly bezcitně pozabíjeny desetitisíce lidí.
To, co jsme viděli v Osvětimi, nám ale nakonec připadalo jako docela normální ve srovnání s vyhlazovacím táborem Březinka. Kromě toho, že jeho rozloha rozlohu osvětimského tábora několikanásobně převyšuje, zde zemřelo mnohonásobně více lidí, ať už prací, špatnou hygienou, nemocí nebo vyčerpáním. Ale hlavně zplynováním. V Březince totiž Rudolf Höss, velitel KT Osvětim v letech 1940-1943, vybudoval experimentálně vylepšené plynové komory s větší kapacitou a „účinností“. Poté, co jsme podél kolejí a místa selekcí došli k ruinám krematorií, která Němci srovnali se zemí při svém ústupu, jsme vzdali všem zavražděným hold u památníku obětí, kde se nachází varování budoucím pokolením ve dvaadvaceti jazycích obětí tábora. Naši prohlídku zakončil výklad o denním životě v KT Březinka u dřevěných a zděných staveb (bývalé stáje), ve kterých vězni přebývali.
Jediná pozitivní myšlenka, jež nám v táborech mohla přijít na mysl, byla, že my máme to štěstí žít v relativně klidné době, kdy se snad lidé poučili z minulosti a tuto hrůzu nikdy nezopakují.
Tereza Miklóšová, G8.A
,,Nechť toto místo, na kterém hitlerovci vyvraždili kolem půl druhého milionu mužů, žen a dětí, hlavně Židů z různých zemí Evropy, zůstane na věky výkřikem zoufalství a výstrahou pro lidstvo.“
Auschwitz-Birkenau (1940-1945)
